Říkejme tomu třeba středověká globalizace a její dopad na českou krajinu. Desítky kilometrů vzdálenosti v době bez telefonů, internetu, bez aut i železnice. A přesto stačilo, aby se kdesi ve středu Čech v Kutné Hoře objevila stříbrná žíla a tady, pod krkonošskými hřebeny, za kterými začínalo Slezsko, se počala měnit krajina…

Stavba štol a chodeb ve stříbrných dolech vyžadovala dřevo a mezi Svorovou horou na západě a Pomezním hřebenem na východě ho rostlo dost. Psalo se 16. století a Kryštof z Gendorfu, jemuž patřilo vrchlabské panství, zahájil na březích říčky Malé Úpy těžbu dřeva. Horalé budovali plavební přehrady, které usnadňovaly dopravu kmenů do údolí k Maršovu.

Krajina se začala proměňovat. První lidé tu sice stavěli sídla již kolem roku 1550, ale až nástup dřevorubců z Tyrolska, Korutan a Štýrska v roce 1566 započal kácení stromů, po kterém se v horské přírodě postupně objevovaly nové louky a pastviny. Roku 1748 byla do katastru zapsána samostatná obec Malá Úpa.

V 17. století už kvůli omezování těžby ustávalo i kácení stromů, ale na nově vzniklých mýtinách si lidé živobytí udrželi. Paseky přeměnili na louky, postavili si na nich chalupy a pásli krávy a kozy.